Jdi na obsah Jdi na menu
 


Helfenburk

obraz věže

Lidé, kteří přišli na Helfenburk o Květné neděli, kdy se otvírají poklady, viděli tam tančiti po skále modravý plamen. Nedovedli jej však zastaviti a přinutiti, aby jim ukázal místo, kde se poklad skrývá pod zemí. Jindy zase slýchali návštěvníci Helfenburka v rozvalinách hradu tichý pláč, jakoby z podzemí vycházející. Ozývaly se tak poklady, jimž se chtělo vyjíti z podzemí na světlo boží.Jednou zaslechl takovéto tajemné zvuky chalupník Kazda z Javornice. Šel po hlase, až přišel ke skále. Skála se před ním otevřela. Vstoupil do úzké, tmavé chodby, spatřil před sebou rozsáhlou stáj, v ní dvanáct statných, stejných krav. Krávy se po něm otočily a temně zabučely. Chalupníka posedl strach, až se mu čelisti rozklepaly. Obrátil se, utíkal z chodby. Byl svrchovaný čas, neboť sotvaže se octl venku, skála se za ním zasula. 

Stejně zle pochodil jiný hledač pokladů, soused Barták ze vsi Kojčína. Opatřil si růženec, vyzbrojil se motykou a šel na Velký pátek na Helfenburk zkusiti štěstí. Slýchal, že se ozývají poklady nejčastěji v skále pod vysokou věží. Postál pod skálou, napjal sluch i zrak, aby nepropásl pravou chvíli. Když začal kněz v kostele čísti pašije, ozvalo se pod zemí dunění, cosi tam zasténalo – a ze skály vyskočil modrý plamen.Barták vhodil do plamene růženec, plamen poskočil k trhlině v skále, zastavil se, zaplápolal a vskočil zpátky do skály.

„Hej, mám tě!“ zajásal Barták a pustil se hbitě do kopání. Vyvalil několik plochých kamenů a v skále se objevila podzemní sluj, na jejímž konci zářila hromada zlata.Vlezl do sluje a chtěl si nabrati do čepice peněz, tu však před sebou spatřil vousatého, zamračeného skřítka, který na něho hrozil.Barták nečekal, co se bude díti dále. Obrátil se jako na obrtlíku, utíkal cestou necestou z Helfenburka domů, jako by mu za patami hořelo. Touha po pokladu ho od té doby přešla navždycky.